Na vlastní kůži...
Článek o mých zkušenostech, kdy jsem stála před objektivem, kdo mě fotil a jak se každá z těchto zkušeností podepsala na mém přístupu k fotografování, když v hledáčku sleduji já Vás. Není totiž dobré pracovat s lidmi a nevědět, jaké je to na druhé straně...
Nestála jsem vždy za foťákem, spíš jsem aktivně vyhledávala situace, kdy budu stát před ním a byla jsem ráda za každou příležitost, kdy jsem se mohla nechat takto zvěčnit. Fotky jsou pro mě cenným dárkem - připomínají mi můj vývoj, různé životní fáze, zkušenosti a významné okamžiky. Mám jich doma obrovskou spoustu - ať už z "odřiprstu" z devadesátek (dříve běžně používaný plastový foťák na kinofilm), kompaktu, mobilu nebo třeba polaroidu. Většina z těch fotek je tedy amatérských, ale mám za sebou i zkušenosti s profíky. A o ty se s Vámi chci dnes podělit...
Kadeřnická soutěž
Tady mi bylo patnáct let a je to fakt úlet :-D. Poprvé jsem si voskem depilovala chloupky na rukách a v obličeji, což vlastně ani nebylo potřeba... Na těch fotkách to sice není moc poznat, ale měla jsem hodně světlý make-up. V kombinaci s rudou rtěnkou a černýma očima, jsem vypadala asi dost děsivě. Když jsem totiž po cestě z kadeřnického salonu na parkoviště míjela několik venkovních zahrádek u restaurací - přímo v centru Brna, všechno ztichlo.
A co samotné focení? Vůbec vlastně nevím, kdo je tvůrcem těchto fotek a ani nevím, jak vypadaly upravené fotky. Toto jsou pouze náhledy, které se mi dost možná neměly ani dostat do rukou, ale nějakým zázrakem je mám.
Focení trvalo podstatně méně, než samotná příprava účesu a líčení. Nevěděla jsem co mám dělat, kam se dívat, jak se tvářit a ani mi nikdo nepomohl se uvolnit. Tak nějak mi to došlo z toho, jak jsem byla nastylizovaná, ale nic bližšího jsem nevěděla.
Co z toho pro mě plyne? Základem je komunikace s modelkou, jinak bude prkenná stejně tak, jako já. Měla by vědět, jakou "roli má hrát," jaké emoce projevit, co se s fotografiemi bude dít dál...
Ledová královna
Toto jsou fotografie od Monči Čupové, která na začátku své fotografické kariéry vytvořila několik projektů a rozjela to ve velkém. Sehnala si vizážistku, kadeřnici, typově odpovídající modelky, pronajala ateliér a nechala si poradit od zkušenějšího kolegy se svícením. Začala dělat něco, co v té době v blízkém okolí nebylo tak běžné a uměla o sobě dát vědět na sociálních sítích. Díky tomu, že jsem mohla být u jejích začátků, bylo pro mě asi mnohem jednodušší rozkoukat se a prostě nějak začít.
Později si pronajala svůj ateliér, ve kterém několikrát velmi povedeně změnila vzhled interiéru a brzy získala spoustu fanoušků i zákazníků. Mít ateliér je výborná věc, protože nemusí složitě řešit nepřízeň počasí a máte vždycky místo, kde můžete tvořit, zavřít se a v klidu pracovat. Má to ale i jistou nevýhodu a to tu, že při tak velkém množství zákazníků, kteří ateliérem projdou, vzniká hodně fotografií s podobnou atmosférou. Není pak zbytí se s tím nějak smířit, nebo investovat spoustu energie do stále nových kulis. Je fajn, že to Monča čas od času rozbije nějakým tvořivým projektem.
Já jsem také uvažovala o svém vlastním, ale došla jsem k závěru, že bych asi rychle upadla do stereotypu. Takže půjdu jinou cestou, která má také svoje trny, ale budu nucená stále improvizovat, což mě při tom focení baví vlastně nejvíc :-)
Focení v pronajatém ateliéru
Tuto sérii fotek fotil můj bývalý přítel, který nebyl fotograf, ale vždycky si to chtěl vyzkoušet. Právě odtud plynula moje touha vlastnit ateliér. Tady jsem pochopila jak to funguje a přišlo mi to jako skvělé využití nemovitosti. Když jsem pak začala fotit sama, věděla jsem už přesně, co to bude obnášet, k jakému vybavení se dostanu a jak si to dobře zorganizovat. Ateliéry k pronájmu jsou uzpůsobené k focení portrétů, rodin a boudoiru/glamour a pro fotografa jsou výhodné v tom, že se v podstatě nemusí o nic starat. Přijde do uklizeného prostoru, nemusí sebou tahat techniku ani rekvizity a po focení zase odchází pryč.
Od nedávna vlastním nemovitost, kterou jsem chtěla k těmto účelům zrekonstruovat a čas od času v ní tvořit. Nakonec jsem z toho ale ustoupila. Pro mě by to totiž neznamenalo o nic se nestarat, ale musela bych každého přivítat, seznámit ho s prostorem a po každé akci ho dát zase do pořádku. Nezměnila to ani vidina toho, že budu mít kde tvořit, což jsem z počátku vnímala jako velké plus. Pravděpodobně bych se ale asi dostala tam, kam nechci. Chtěla bych Vám dopřát fotky, v nichž se pokud možno neopakuje prostředí , kde už některé moje fotky vznikly. Ráda bych docílila toho, že moje fotky poznáte na první pohled podle stylu focení, nikoliv podle prostředí, které se v nich odráží. Proto ráda hledám nová místa, jsem ráda, když mě zavedete na nějaké, které má pro vás význam nebo využívám Vaší domácnosti.
Slevomatové vs. focení za plnou cenu
Před pár lety jsem projížděla Slevomat a našla tam nabídku focení za cenu nižší, než si účtovali fotografové z okolí. Představa, že budu mít fotky za nízkou cenu, mě lákala, na druhou stranu jsem se docela bála výsledku. Byla jsem ale s výsledkem spokojená, protože jsem byla čerstvě zamilovaná a díky tomu méně kritická - navíc úpravou fotografií nepolíbená :-) Na fotce se z původního náhledu změnily pouze světelné efekty, což mi vlastně nevadilo, protože fotky působily přirozeně, bez přehnaných retuší. Lukášových služeb jsem využila ještě několikrát. Musím podotknout, že vždy přes Slevomat. Když jsme u něj byly naposledy, v rámci rodinného focení v ateliéru, dozvěděli jsme se, že připravuje vánoční rodinné focení a dodal, že si ho můžeme koupit za plnou cenu nebo za zvýhodněnou na Slevomatu. Přemýšlela jsem, proč by někdo dobrovolně prodával své služby pod cenou a kde je vlastně ten rozdíl? Jediné východisko je, že se u fotek za plnou cenu stráví více času a víc si s nimi hraje a u těch Slevomatových udělá pouze ty nejnutnější úpravy, aby vypadaly hezky.
Přemýšlela jsem, jestli je vůbec správná cesta vystavovat služby na slevových portálech. Výhodou je asi to, že získáte ve svých začátcích klienty a placené zakázky, které v opačném případě přichází až po delší době a ne v takovém množství. Můžete trénovat a složitě nevymýšlet, kde seženete objekty pro svá focení, které Vás navíc ještě zaplatí. Je to ale trochu začarovaný kruh, protože po konci slevové nabídky zájem opadne. Zjistili jsme, že to množství klientů se dalo ustát a zisk byl taky poměrně slušný, a proto přichází další slevová akce. Ta představa, že hned na začátku budete vydělávat a získáte velké množství fotek do portfolia, je sice moc hezká, ale asi půjdu raději tou delší cestou. Udělá mi spíše radost, když se ke mně dostanou nové tváře s tím, že mě někdo doporučil pro můj profesionální přístup než proto, že nabízím levné služby.
Nechci, aby to vypadalo, že si Lukáše dobírám nebo ho kritizuji, že je špatný fotograf. Spousta jeho fotografií se mi moc líbí a cestu jsem si k němu hledala opakovaně, protože jsem s výstupy byla spokojená, ale z profesního hlediska si prostě jen zvolil jinou cestu, kterou já nesdílím z důvodů popsaných výše.
Paradoxně jsem své poslední Slevomatové focení zažila ve stejný den, co jsem odešla z jiného focení od Marleen, které jsem dostala od svých přátel k narozeninám. A vznikly zde tyto fotografie:
U Marleen jsem si nejprve užila líčení a poté velice příjemné focení, kdy jsem se cítila nesmírně žensky. Marleen mi pomohla do svých osvědčených póz, mile si se mnou povídala a upravovala mě. V té době už jsem měla sama několik focení v roli fotografa za sebou a utvrzovala jsem se tak, že jdu tou správnou cestou. Markéta totiž k focení přistupovala se stejnou energií jako já, bylo znát, že jí focení žen dělá radost, a že usiluje o to, aby se každá žena, kterou fotí, cítila příjemně a žensky. Focení s ní není nejlevnější záležitost, ale z pohledu fotografa se mi líbilo, že si uvědomuje svou hodnotu a dokáže se tak finančně ocenit. Výstupy z tohoto focení jsou kvalitativně úplně jinde, než ze Slevomatového, což je prostě naprosto logický fakt.
Odnesla jsem si ale ještě jeden zážitek k nezaplacení. Není jednoduché ženu - nemodelku svléknout a vyfotit ji tak, aby se sama sobě líbila. Osobní zkušenost je v tomto ohledu důležitá, protože přesně vím, jak se holky před focením cítí, co potřebují slyšet, jak se na něj potřebují připravit a co si mají přinést.
Svatební focení
I zde jsem měla možnost zažít dva přístupy, protože jsme měli na oba naše svatební dny jiného fotografa. Po oficiálním obřadu jsme jeli na Pálavu s Magda fotí. Chodily jsme spolu na základku a její fotky mě vždycky přitahovaly. Má zcela jasně vymezený styl a na první pohled prostě poznáte, že to fotila Magda. Fotky jsou přirozené, nijak přehnaně pózované a sálá z nich pocit, že si to novomanželé užívají. A tak to i bylo. Byla to prostě taková veselá pohodová procházka na nádherném místě.
No a na naší veselku s rodinou a přáteli jsme požádali o focení našeho kamaráda Martina Mžíčka. Asi bude nejlepší, zkopírovat sem hodnocení, které jsem mu napsala na Facebook a najdete ho i na jeho webu, protože to prostě vystihuje naprosto všechno:
"Martina jsme si vybrali na focení našeho svatebního obřadu i následné oslavy a byla to dobrá volba. Je všude a zároveň docela nenápadný.
Pokud chcete mít fotky, které vám i po letech věrně připomenou celkovou atmosféru, určitě ho oslovte a nechte ho dělat svou práci, jak nejlépe umí. Všechny momentky, jenž jsme obdrželi, zachycují příběh těch, kteří v náš den byli s námi a užívali si ho po svém. Z tohoto důvodu na mě fotky působí rozhodně lépe, než kdyby se aktéři chytili za ramena nebo kolem pasu a “chtěli vyfotit.” Je zodpovědný, dodržuje smluvené termíny a pokud se ocitne v časové tísni při samotné úpravě fotek, nenechá vás zjišťovat důvod prodlení, ale sám se předem ozve, což je přístup, který velice oceňuji."
Aby byl fotograf schopen vytvořit dechberoucí svatební příběh, musí být schopen skloubit několik fotografických disciplín. Během příprav, obřadu a zábavy uplatní své reportážní umění, ve focení detailů jako jsou prstýnky, šaty, rautové stoly a dobroty z candybaru zase není daleko od produktové fotografie, dále jsou to skupinové fotky a lovestory novomanželů.
A když jsem fotila svou první svatbu, šla jsem do toho s tím, že budu tak trochu Magda, tak trochu Martin a tak trochu já :-). Ale o tom zase někdy příště...
Comments