Darina a Janko

V tomto článku vás vezmu na česko-slovenskou svatbu, která se konala nedaleko Šumperka a trvala hned několik dní. Dozvíte se, jak probíhal intimní rodinný rituál odpítání, jak vypadal obřad vedený evangelickým farářem a jak se slavilo na hostině, kde se propojil český a slovenský temperament. A samozřejmě vás zvu i na novomanželské focení při západu slunce.

Den první: Tichý a emotivní rituál odpítání

Je dobrým zvykem poděkovat rodičům svého partnera za život, výchovu, podporu a vlastně za všechno, co pro něj rodiče během života udělali. Tohle všechno totiž ovlivnilo to, že jste se potkali, zamilovali se do sebe, umíte vedle sebe žít a rozhodli jste se uzavřít manželství. Málokdy se této tradici dá ve svatební den prostor, který by si zasloužila. Na jejich svatbě tomuto aktu vyhradili dokonce celý den a jsem moc ráda, že jsem mohla být součástí, jelikož jsem málokdy svědkem slov díků mezi rodiči a jejich dětmi a žároveň proto, že to pro mě byl velkolepý zážitek.

Vše začalo přípitkem a krátkým proslovem u stolu s drobným občerstvením. Následně se do řady postavili nejbližší členové rodiny - maminky, tatínkové, babičky, dědečkové a kmotři. Nevěsta s ženichem postupně každého obcházeli a zastavovali se, aby vyslechly jejich požehnání, přání, rady nebo osobní slova do manželství. Tato slova byla vyřčena šeptem do ucha nevěsty nebo ženicha, takže je nikdy jiný neslyšel. Byly to věty určené jen jim dvěma.

Celý akt byl velmi silný a emotivní. Bylo cítit, jak důležitý moment to pro rodiny je a mě při tomto svědectví došlo, jaká ješkoda, že této tradici nevěnujeme mnohem větší pozornost při plánování své svatby. Máte totiž společný prostor sdělit si to, co si neříkáte denně a dost možná jste si to ještě nikdy neřekli. Dochází také k tichému předání zodpovědnosti - rodiče svým dětem dávají jakési nevyřčené svolení jít vlastní cestou a začít budovat vztah, za který už budou zodpovědní především oni sami.

Druhý den začal odděleně

Nevěsta s ženichem strávili noc před svatbou odděleně. Nevěsta spala u své maminky, spolu se svou sestrou a svědkyní. Ženich byl naopak se svou rodinou u tatínka nevěsty. Přípravy tak probíhaly na dvou místech a každé mělo svou atmosféru. U příprav nevěsty se hodně vzpomínalo, listovalo jejím albem z dětství a řešily se vlasy a šaty všech přítomných.

Chtěla bych na tomto místě vyzdvihnout svatební šaty nevěsty, které zdobila dlouhá vlečka. Darča věděla, že chce mít na obřadě a při focení dlouhou vlečku, ale také chtěla jednoduché lehké šaty, které ji při tanci nebudou omezovat v pohybu. Tento požadavek chytře vyřešila návrhářka Korina Čechmánková z Prostějova (MIKA Design), která k šatům přidala pásek s vlečkou, který se dá kdykoliv odepnout a odložit. Tleskám ženě, pro kterou není přání nevěsty překážkou, ale výzvou k vyřešení.

Na straně ženicha se o atmosféru staral hostitel - tatínek nevěsty, který většinu svatebních hostů ubytoval ve vesnici, kde sám bydlí. Odsud vypravil autobus na místo obřadu a zajišťoval jejich pitný režim a zábavu s krátkou divadelní etudou o silniční kontrole :-)

Je čas na obřad

Samotný obřad se konal v evangelickém kostele v Šumperku a byl velmi osobní. Farář totiž novomanžele dobře znal ze společných příprav, což bylo na celé ceremonii znát.

Přinesl si sebou také kytaru a během obřadu jim zahrál a zazpíval píseň, což všechny v kostele ohromilo. Byl to velmi krásný moment, který celý obřad ještě více zosobnil a dodal mu vyjímečnou atmosféru.

Překvapení

Po obřadu se hosté přesunuli do Kulturního domu Malá Morava, kde už bylo vše připravené na hostinu a oslavu.

Hned po příjezdu čekalo na novomanžele opravdu originální překvapení. Zřejmě už dávno odzvonilo nasazování chomoutu nebo koule u nohy. Maminka nevěsty se vyšvihla s malým telátkem, které musel ženich vyvést z přívěsu a opět ho do něj zavést, což nebyl jednoduchý a ani moc čistý úkol.

Možná to zní trochu kuriózně, ale mělo to symbolický význam. Oba totiž studovali zemědělskou univerzitu a jejich velkým snem je mít jednou vlastní farmu. Do té doby bude telátko vyrůstat na ranči u maminky nevěsty.

Když se potká česká a slovenská povaha

Po hostině se postupně rozjela oslava a tady byl opravdu znatelný rozdíl mezi českými a slovenskými hosty. Na českých svatbách často chvíli trvá, než se lidé osmělí a začnou tančit. Slováci ale nic takového nepotřebují. Ti jdou rovnou na parket a hned od začátku se dobře baví. DJ rychle pochopil, že tahle parta potřebuje k zábavě slovenské tradiční písně a vytvořil tak pásmo jen pro ně. Zpívali, tančili, předváděli kolové tance a postupně do nich zapojovali i něvěstu a její českou část rodiny. Atmosféra byla opravdu neskutečná, a to hlavně ve chvílích, kdy sál zpíval sborově.

Česká část hostů se tím nenechala strhnout a zapojili se až později večer.

Svatba není klidným místem

Nevěsta s ženichem byli celý den doslovs na roztrhání. Hostů bylo hodně a každý sis s nimi chtěl popovídat nebo si s nimi připít. Když jsme se pak při západu slunce vydali na novomanželské focení, byli vlastně poprvé za celý den sami. Moc si to užívali a několikrát zopakovali, že jsou rádi, že tu chvilku pro sebe konečně mají. Tohle na svatbách slýchávám často a lichotí mi, že tvořím ostrůvek klidu, který novomanželé potřebují zažít.

Na místo focení jsme museli kousek popojet autem. Den předtím jsem ho byla prozkoumat se svým kamarádem, který je zároveň švagr nevěsty a fotil přípravy ženicha. Původně jsme jeli hledat úplně jiné místo, ale když jsme uviděli tohle, oba jsme jen shodně řekli: WOW!

Místo přesně pro ně. Velká členitá pastvina s balíky slámy, malou dřevěnou chatičkou a krásným výhledem do krajiny. Při západu slunce to vypadalo skoro jako někde na salaši. Světlo bylo nádherné a celé focení mělo velmi klidnou a romantickou atmosféru, i když jsme se také hodně nasmáli.

A co bylo dál?

Po návratu do kulturního domu oslava samozřejmě pokračovala. Házelo se svatební kyticí (Jen len Květ - Květinová farma Petrov nad Desnou), krájel se svatební dort (Cukrárna V Uličce - Šumperk), hrál se botičkový kvíz a nechyběl ani novomanželský tanec. Tentokrát se vše odehrávalo přímo v sále, protože venku bylo po soumraku chladněji.

Kolem půlnoci přišla ještě jedna slovenská tradice, a to Redový tanec. Je to tanec, při kterém si všichni hosté mohou zatančit s nevěstou, ale je spojen s výběrem peněz do klobouku nebo na talíře. Hosté platí za tanec s nevěstou, což má novomanželům pomoci do začátku společného života. Tanec obvykle končí tak, že ženich nevěstu z tance vykoupí a odnese ji do soukromí, čímž ji definitivně získá. V symbolice mi to připomínalo únos nevěsty, který naštěstí už z tradičních aktivit na svatbách pomalu vymizel.

Hosté měli po celý večer k dispozici spoustu jídla a špičkového barmana, který v pozdních hodinách opustil místo za barem a vytvořil improvizovanou show přímo na parketu. Jenže tím to nekončilo.

Pokračujeme v oslavách u tatínka nevěsty

Měla jsem dobrou příležitost po půlnoci odložit foťák a konečně si užít nějakou veselku, protože většinou mířím po prskavkovém tanci domů. Nicméně toho mám na starosti celý svatební den tolik, že jakmile odepnu foťáky, mozek přepne do režimu autopilot a já potřebuju už jen sprchu a spánek. Takže plán byl jasný. Brzký odchod mi umožnil vstát druhý den brzy a z fotografky se náhle stala pomocná úklidová síla. Je na místě říct, že to po mě nikdo nepožadoval, ale byla jsem vděčná, že jsem s touto rodinou mohla být celé tři dny, měla jsem dostatek všeho, včetně vlastní postele a začala jsem se tady cítit jako člen rodiny.

Během třetího dne se postupně probouzeli ubytovaní hosté a mířili k tatínkovi nevěsty, kde byl opět dostatek jídla a pití a pokračovalo se už neformálně v oslavách. Toto byl můj poslední den v jejich velké svatební oslavě, která končila o další den později. Bylo tu krásně a já vím, že jsem tam nebyla naposled.