Naše "tak trochu" jiná svatba

V předešlém článku jsem poukazovala na to, že naše svatba byla hodně punková. V čem byla jiná, a co všechno je možné si vymyslet, se dozvíte v tomto článku.

Svatbu jsem organizovala sama s občasnými souhlasy mého muže, a i když jsem to ne úplně vždy plánovala, bylo téměř vše jinak, než na veselce, kterou jste už někdy zažili. Zasnoubili jsme se v březnu, v době, kdy jsme již věděli, že jsem těhotná a pár týdnů nám trvalo rozhodnout se, jestli do toho půjdeme ještě před porodem, nebo až později. Nakonec jsme se rozhodli stihnout to před porodem. Svatbu jsme chtěli v červnu, protože to ještě nebudu mít takové břicho a později zase můj muž Honza plánoval skautský tábor. Takže na přípravu jsme měli necelé tři měsíce a i tak se to dalo zvládnout.

Snažila jsem se celou dobu o nízkonákladovou svatbu, a to záměrně. Mohli jsme do toho investovat veškeré finance, ale my si rádi dáváme nesnadné úkoly. Navíc bylo hlavní myšlenkou to, aby měli naši hosté pocit, že byli skutečnou součástí, a to se myslím podařilo nad očekávání.

Civilní, církevní i fejkový obřad

Neměli jsme žádný vysněný termín a docela se nám zamlouvala varianta, že budeme mít civilní obřad a pak oslavu s rodinou a přáteli. Takže jsem zvedla telefon, zavolala na matriku a požádala o červnový termín mimo víkend. 6.6.2019 ve 13.00 hodin bylo v obřadní síni volno. Informovali jsme o tom svědky, zaplatili jsme poplatek za nadstandardní termín a šlo se zajistit místo oslavy v blízkém termínu. Hájenka u lesa, kde jsme zažili spoustu legendárních akcí, a kde nedávno postavili obrovský dřevěný altán, který pojme s přehledem 60 lidí. Dalo chvíli práci najít člověka, co zajišťuje pronájem, ale našel se i s termínem 8.6.2019. A cena? 1.600,- Kč za celý víkend :-D. Krásné místo v lese se supr čupr altánem.

Po prohlídce mi bylo jasné, že s tím bude hodně práce, protože bylo potřeba vše uklidit, přizpůsobit naším potřebám a sehnat přístřešek pro dalších 30 lidí, kteří by se nám do altánu už nevešli. A proč? Protože ač si to žádná nevěsta nechce připustit, pršet může vždycky. Ale máme spoustu ochotných kamarádů a blízkých a taky skautskou polní kuchyni, kterou jsme si mohli půjčit.

"A co ten církevní obřad?"

Civilní obřad se vlastně nakonec vůbec nekonal, protože jsme dostali nabídku k sňatku od Honzova kamaráda faráře :-). Díky tomu, že nás tlačil čas a asi taky ze známosti, jsme prošli předmanželským rychlokurzem a mohli si vybrat i místo obřadu. Jednoznačně to vyhrálo místo, kam jsme oba chodili nezávisle na sobě relaxovat, a kam jsme se vydali také na úplně první společnou procházku. K tomu bylo potřeba získat na úřadě povolení a stornovat původní obřad.

A teď už k samotným přípravám a jak to tedy bylo s těmi nízkými náklady

Vše jsem řídila přes facebookovou skupinu, kde byla většina našich hostů aktivní. Ostatní dostali bližší informace s oznámením, které jsem vyráběla sama - náklady pouze za barevný tvrzený papír a obálky. Žádali jsme blízké i známé o občerstvení místo svatebního daru. Můj tchán trval na tom, že zajistí sele a sám ho bude i rožnit, bratr se přihlásil k objednání piva, banketních řízečků se salátem a guláše(aby nějaký základ byl), obě svatební maminky si vzali na starost cukroví - což jsem uvítala, protože to pro mě nebyla důležitá položka na seznamu a maminky byly spokojené, že mají zajištěné výslužky a mohou je dealovat komu chtějí :-). Bratrova přítelkyně si vzala na starost svatební dort. Ten mohla podle mých instrukcí klidně upéct sama. Malý, spíše symbolický, ale nakonec nás překvapila nahatým skvostem od úžasného cukráře Martina Beránka.

Objevili se tací, co nám chtěli dát ještě něco. K této příležitosti jsem vyzdobila Strom splněných přání, pod kterým se nám napsali na seznam věcí, co pro nás mohou vykonat (tipu pozvánka na koupaliště, večeře, krabička vánočního cukroví atd.). Našli se i tací, kteří přinesli něco na jídlo, zapsali se do seznamu a ještě nám přinesli věcný nebo peněžitý dar :-O

Darem už pro nás ale bylo to, jak nám všichni pomáhali s přípravami. Holky jsem pozvala na svatební tvoření dekorací a užily jsme si tak prima holčičí odpoledne. Pak také pomáhaly s výzdobou a úklidem na místě. Kluci zase stavěli přístřešek, chystali slavobránu a uličku k ní, přeskládali dřevo, vše vystěhovali z hájovny a pak to tam zase nastěhovali podle mých instrukcí.

Všichni měli co dělat, ale vše řídit a úkoly zadávat a hlavně vymýšlet, bylo nesmírně namáhavé. Celý den příprav jsem nestíhala jíst ani pít. Nachodila jsem snad stovky kilometrů jen po interiéru hájovny, kde jsme hledala to, na co se mě všichni ptali a hledali to. Po pár hodinách vstřícného odpovídání na dotazy, kde je stuha, lepící páska, kladivo, hřebíky, pila a nevím co ještě, jsem už rezignovala a odpovídala: Věřím Ti, že to najdeš/uděláš tak dobře, jak bych to zvládla já. Mozek mi jel na plné obrátky a pak už prostě potřeboval pauzu. Byl to jeden z náročných dní mého života, jehož cena byla moje spokojenost o druhém svatebním dni a nástup na rizikové těhotenství o pár dní později (Proto chtějte jako těhotné svatebního koordinátora :-)).

6.6.2019 - První svatba

Když je Váš svědek kadeřnice, máte o starost méně :-) Takže můj svatební den začal účesem. Sama jsem se nalíčila, sama se oblékla do jednoduchých šatů objednaných z Bonprix, protože jako těhotná nevěsta nemáte moc na výběr. Obula jsem si kožené sandálky, sama si uvázala velice jednoduchou kytičku z gerber co jsem cestou z práce koupila v Penny Marketu :-D. Honza si oblékl oblek, co jsme koupili už před rokem na svatbu jeho kamaráda a pěšky jsme se svědky vyrazili na místo konání obřadu. V kapse obleku byla schovaná krabička s prstýnky z chirurgické oceli, co jsem si objednali i s rytím z internetu za devět stovek a o dva dny později jsem je vyzvedla v Zásilkovně :-D. No co, zlato bychom si do hrobu stejně nevzali!

Obřad trval asi půl hodiny, byl hodně intimní se spoustou krásných symbolických slov a traktoristou, který na naší louce sklízel seno :-). Poté jsme odjeli na pozdní oběd a my s Honzou pokračovali pro fotografku Magda fotí. Ten den byl nesmírně klidný, romantický, užívali jsme si jeden druhého.

8.6.2019 - Druhá svatba

Po tom hektickém dni příprav na další svatbu jsme celí rozlámaní dodělávali další detaily co jsme předchozí den nestihli a začali s výzdobou stolů a květinami. Pouze ve dvou, dokud nás nepřijel vystřídat bratr s jeho přítelkyní, abychom se mohli jet nachystat. Opět účes, stejné šaty, stejné boty, tentokrát už kytka od mé kamarádky floristky, která mi ji uvázala jako svatební dar a nezapomněla ani na kytku pro maminky. Pomohla mi také levně koupit květinovou výzdobu ve velkoskladu. Sama jsem se odvezla na místo, protože bylo potřeba ještě mnohé doladit a co z toho dělat kovbojku, když už jednu svatbu máme za sebou, ne? :-) Jak začali hosté přijíždět, začal opět podobný chaos jako v den příprav a dotazy na mě, kam mají dát dary. Chápu, proč nevěsty jezdí až poslední :-) Naštěstí za mě vlajku převzala bratrova přítelkyně, která se pro tento den tak nějak neplánovaně zhostila role koordinátorky a získala tak stejné pocity jako já v pátek během příprav :-D

Po příjezdu všech hostů začal fejkový obřad. Vedením obřadu jsme pověřili Honzova kamaráda, o němž víme, že je skvělý řečník. Zvládl to bravurně, i když jsem ho dva týdny před svatbou postavila před nelehkou překážku. Chtěla jsem do jeho řeči nově zakomponovat prvky svatby jako přechodového rituálu. Inspirovala nás k tomu naše kamarádka a já byla tou myšlenkou nadšená, protože jsem kurz o přechodových rituálech absolvovala a ráda věci propojuji. K mému překvapení byl nadšený i Honza, protože věděl, že to bude jedinečné, nezapomenutelné a jedno oko nezůstane suché. Takže náš oddávající dostal po svůj bok odbornou asistentku, a do své již nachystané řeči, zakomponoval prostor pro to, abychom mohli přede všemi poděkovat rodičům a prarodičům, popřáli nám svědci, napili jsme se z kalichu, sdělili jeden druhému, jaké máme přání do manželství, sdělili si sliby a nechali se spoutat stuhou. Bylo tam opravdu hodně slov z naší strany, hodně slz a jak jsme doufali, stále se na naší svatbu vzpomíná jako na něco jedinečného.

No a pak už šli vážnosti stranou a začala pohodová zahradní párty. Jídla bylo nakonec tolik, že se mnohé nedostalo ani na stoly. Ochutnávalo se, poznávaly se nové chutě z domácnosti někoho jiného, hrál se petanqué - ano i na ten bylo u hájenky hřiště, děti hledaly poklad ve hře, kterou jsem jim vymyslela nebo se proháněli na koních na tyči, které jsem jim po večerech šila s vědomím, že je jednou využije i naše dcera, pilo se víno, co někdo přinesl, pivo i koktejly, které jsme umíchali z našich zásob alkoholu a koktejlových sirupů, tančilo se na hudbu z reproduktoru, veselilo u vědomostního riskuj o novomanželích a i Ti, co zůstali do pozdních hodin se nakonec proháněli na koních na tyči :-) Vše zdokumentoval Martin Mžíček - fotograf, který nám rovněž své služby věnoval jako svatební dar, protože je to další z našich přátel, co něco umí :-)

A kolik nás to tedy celé stálo? 16.777,- Kč

Proč byl skvělý nápad, aby se podíleli všichni?

Po celou dobu jsme měli pocit, že v tom nejsme sami, měli jsme kolem sebe lidi, co nám chtěli pomoct a my jim dali tu možnost. Ať už to bylo to, že před akcí umývali podlahu, stavěli slavobránu, vyráběli svícny na stůl, mohli donést něco, co doma rádi pečou, mohli předat svůj oblíbený recept nebo zaplatili a nabalili cukroví do výslužek. Ano, byl to risk a spousta lidí nás v tom mohla nechat vykoupat. Mohla to být taky nejhorší svatba roku, kde není co jíst ani pít. Ale evidentně máme kolem sebe skvělé lidi, co umí dělat úžasné věci, umí pracovat v týmu a chtějí přispět trochou do mlýna :-)

Co bych změnila?

O tom, že mi celé to organizování nakonec pochroumalo zdraví, jsem již psala. Pokud Vás to i přesto nepřesvědčí, že je koordinátor při takových masových akcí ku prospěchu, je fajn mít mezi přáteli osobu, kterou přesně seznámíte s tím, co potřebujete vyřešit. Může za Vás tak vyřešit věci, o kterých se v lepším případě ani nedozvíte, že je třeba řešit. V našem případě se této role zhostil můj bratr a jeho přítelkyně, kteří neplánovaně vykrývali místa, která jsem už nezvládla vyřešit nebo se mi to nezdálo tak důležité. Vzali si na bedra zátěž, kterou bych jinak nesla já a já se v té chvíli mohla radovat s hosty. Jistě jim to nebylo příjemné, protože jsme se na tom nedomluvili a dostali se tak do role, na kterou nebyli připravení. Mějte proto mezi hosty své záchranáře, kteří ale musí mít představu, kdy mají zasáhnout a co se po nich chce.