Můj první cosplay

Vzpomíníte na klaunku? No jsem ráda, že to dalo tolik práce a nejde něco podobného potkat jen tak na ulici :-D Jak to celé vlastně začalo, a co všechno jsme musely s Marťou pro těch pár fotek udělat, se dozvíte v následujícím článku :-)

Občas mám šíleně megalomanské nápady a ještě megalomanštější představy o provedení. Příběh o počátku tohoto cosplaye je ale spíše nudný. Brouzdala jsem takhle jednou na Pinterestu, kam se chodím ráda inspirovat a hledala jsem tam nápady, jak nalíčit tzv. La Muerte - možná budete více v obraze, když Vám řeknu, abyste si vzpomněli na film Coco. Pak začaly vyskakovat jiné nápady podobného žánru, až se objevila strašidelná klaunka. No a já hned věděla, že jí musí být Marťa a taky jsem věděla, že mi to odsouhlasí, protože neznám nikoho, kdo tak miluje horory :-D-

Původně jsem to chtěla rozjet minulý rok v období kolem dušiček, protože to je taková ideální a nabízející se chvíle, ale situace tomu moc nepřála a já nevěděla, jak si poradit s kostýmem. Ale teď na jaře na to zase přišla řeč a tak jsme se do toho daly.

Marťa si pořídila barevné kontaktní čočky, ze svých zásob poskytla dvě bílé tutu sukýnky ze své rozlučky se svobodou, podprsenku jako podklad pro korzet a tutu sukýnku své dcery jako fiží kolem krku. Já jsem našla odpovídající látku z nasyslených zásob mé mamky a ušila jsem na míru korzet, sukni, gumičky do vlasů ve stejné barvě, bambule a k podkolenkám a rukavicím přišila krajku ze záclon :-)

Posledních pár dní bylo o ladění detailů. Koupila jsem balonky, půjčila si stroj na výrobu mlhy a osvětlení a pak mě ještě napadlo, že by se mohla hodit i umělá krev. Jenže kde ji tak narychlo sehnat? Takže jsem nažhavila internety a dozvěděla se, jak jí udělat doma :-) A povedla se i s neplánovanými "krevními sraženinami." Kdo byste potřeboval recept, ať už z jakéhokoliv důvodu - dejte vědět, protože ta moje fakt vypadala reálně.

A šlo se na věc :-)

Během líčení a vytváření účesu, jsme vymýšlely životní příběh naší děsivé klaunky, aby se Marti lépe dařilo, dostat se do role. Vznikl docela dost bizardní příběh o tom, co ta chudák holka všechno v dětství zažila. Poznamenalo jí to natolik, že se v současné době mstí všem těm, kteří ji trápili.

A jelo se na místo... Bylo docela zábavné vnímat reakce kolemjdoucích, kteří zahlédli toto ne zcela obvyklé stvoření na místě spolujezdce :-D Po několika marných pokusech se mi podařilo nasvítit scénu nejprve do modra a posléze jsme přešly na růžovou. Poprvé jsem spustila mlhu. Byla to taková nostalgická vzpomínka na noci strávené na diskotéce, včetně toho nasládlého pachu. Nicméně... Trochu jsem to s mlhou přehnala, takže se větralo a pak jsem zase vyvětrala moc, takže jsem musela přidat. Nakonec jsme ale dosáhly očekávaných výsledků a při prohlížení snímků ještě ve foťáku, bylo jasné, že bude rozhodně z čeho vybírat.

Nesmírně jsem si to užila a jsem nadšená z toho, že můžu při své práci využít všechno, co jsem se dosud naučila. Nevěřila bych, že jednou kreativně zužitkuji i to šití :-) Takových nápadů mám ještě plný rukáv. I když vím, že tento druh focení mě rozhodně nemůže uživit a ten čas a práci by mi ani nikdo nezaplatil, čas od času není vůbec na škodu se vyřádit a prostě jen tak tvořit.

Uvidíme, s čím přijdu příště :-)